Jak se dříve hasilo

 

V dobách, kdy ještě nejezdila hasičská auta, lidé hasili požáry kbelíky s vodou. Vždy utvořili řetěz a kbelíky si podávali, aby bylo hašení co nejrychlejší.

První čerpadlo, které bylo schopno dopravovat vodu, bylo známo už v dávných dobách. Připomínalo pumpičku na kolo. Voda se natáhla dovnitř a vystříkla, kam byla potřeba. Další čerpadla byla propracovanější. Dala se opřít pod paží, spodní část se ponořila do vody, např. do kbelíku, a pomocí páky se voda začala čerpat. Později lidé k čerpadlům přidělali nádoby. Voda se přemisťovala společně s čerpadlem.

 

První hasičské stříkačky

U prvních stříkaček se voda čerpala ručně. Na každé straně stříkačky stál jeden hasič. Pumpováním se čerpala voda do hadice. Stříkačky se k požáru dopravovaly stejně, jako když vezete trakař. Později měly stříkačky dvě velká kola a hasičům usnadňovali práci koně. Koně tahali hasičské vozy k požárům, vodu však stále museli hasiči čerpat ručně.

Hasičský vůz se brzdil pákou, některé vozy měly kliku. Kola vozů byla dřevěná, bez pneumatik. Hasičské stříkačky si svítily na cestu petrolejovými lampami, ve kterých hořel plamen.

 

Parní stříkačka

Později se používaly parní stříkačky. Stále je sice tahali koně, ale hasiči již nemuseli vodu čerpat ručně. Vodu čerpal parní stroj. Pod kotel se přikládalo uhlí nebo dřevo. Voda v kotli se teplem měnila na páru. Pára poháněla stroj, který čerpal vodu do hadice. Hasiči museli kontrolovat na měřicím zařízení tlak v kotli. Při příliš velkém tlaku mohl kotel vybouchnout.

 

Motorová hasičská auta

Modernější stříkačky již nebyly tažené koňmi. Měly motor na benzín, stejně jako dnešní auta. První pneumatiky nebyly nafouknuté vzduchem jako dnes. Železné kolo bylo pouze potažené vrstvou gumy. Na navijácích byly namotané hadice. U auta byl i žebřík, který nebyl ještě vysunovací, na střeše auta byl jen kvůli převozu k požáru. Motor poháněl také vodní čerpadlo a auta byla vymyšlena tak, aby k ohni dopravila co nejvíce hasičů.

 

Vybavení hasičů v minulosti

Sekery sloužili hasičům, stejně jako dnes, k odstranění překážky. Když se chtěli dostat např. přes zamčené dveře, museli je rozsekat. Za tmy používali petrolejové lampy. Uvnitř byl knot namočený do petroleje, který hořel a svítil.

Aby si hasiči neporanili hlavu, používali helmy. Dříve bylo možné podle helmy poznat hodnost hasiče. Velitelé nosili helmy krásně zdobené, hasiči s nižší hodností měli helmy obyčejné.

Ochranný oděv byl z materiálu, který vydržel i velký žár ohně. Hasiči si s takovým oděvem mohli troufnout i hodně blízko k ohni, oděv je ochránil před popáleninami.

Dokud nebyly masky, používali hasiči i obyčejnou houbu. Dali si ji přes obličej a řemínky upnuli k hlavě. V nouzi jim, ale dokázal pomoci i obyčejný kapesník. Poté následovala éra masek. Masky v sobě měly filtr, který pročistil dýchaný vzduch, a nebezpečné látky se na něm zachytily. Filtr nepustil škodlivé látky k lidskému nosu. Měli také dýchací přístroje s nádobami, které nosili na zádech. V nádobě byl čistý vzduch a hasiči z ní dýchali pomocí hadice připevněné k masce (Růžička, 2002).